Reportáž: Letní Evropské hry Speciální olympiády 2014 – Antverpy (den čtvrtý 12. 9. a pátý 13. 9.)

13. 9. Den přesunu z Halle na zahajovací ceremoniál a do ubytovacího střediska Mol, Kempense Meren – Sunparks.

Ráno jsme si zabalili objemné saky-paky a sešli k poslední snídani v naší útulné a oblíbené jídelně-restauraci. A začal seriál rozloučení as vzájemného předávání dárečků: společné fotografie a trička s belgickou a českou vlajkou a dalšími drobnostmi jsme dostali my, předávali jsme především výrobky našich sportovců. Také výměna adres, mailových kontaktů. Ano, Speciální olympiáda je o vzájemném poznávání a o přátelství. Nelenil ani pan starosta a přišel se rozloučit. Stejně tak další, s nimiž jsme se setkávali a kteří pro nás připravili zajímavý program: turisté, dobrovolníci, někteří i s rodinami. V čase do odjezdu nám promítali fotografie ze společných dní. A nechyběla – což nás potěšilo – míchačka i s panem Míchačkou. Vše jsme museli zachytit na fotografiích, včetně fotek u lokálního olympijského ohně, který se musel rozmontovat, skončil neslavně v papundeklové krabici a putoval s námi autobusem do EXPO centra v Bruselu.

Popis zahajovacího ceremoniálu nikdy nemůže vynahradit skutečnost, ani případné fotografie, navíc – když se vše odehrává potmě a s četnými světelnými efekty. Fotky budou na oficiálních www Evropských SO, stejně pak později CD, po nichž určitě budeme pátrat. Důležité je podtrhnout jen pár věcí, které svědčí o vážnosti a úrovni ČHSO: součástí olympijské štafety (policejní) je náš známý podporovatel Petr Matlach, letos mezi sportovci byla i Bára Spáčilová, olympijský slib za trenéry přednesla Dáša Dědková, v programu setkávání mladých sportovců máme také zástupce: David Mach s doprovodem Janou Vošoustovou a zítra na konferenci o výzkumu (především o naší účasti v programu Healthy Athletes) budu já – HiV. Olympijská štafeta byla složena z těch malých z hostitelských měst (tam byla i naše Ann), lemovala cestu tomu ohni hlavnímu. Mával nám pan starosta s vedoucím sportovního oddělení v Halle, pozdravil nás osobně i pan velvyslanec Kurfurst. Na programu bylo sympatické, že byl velmi dynamický, hodně hudby a tanců v různých prostorách. Nebyly zde žádné dlouhé řeči, jen zdravice Timothy Shrivera stručně a jasné prohlášení belgické královny, že hry jsou zahájeny. Podtrhuji i to, že za námi konečně přijela hlavní dobrovolnice z Londýna, která umí samozřejmě perfektně anglicky, česky ani ťuk – tak přemýšlíme, co nám bude překládat (asi nohu přes nohu), o Speciální olympiádě ponětí nemá a sport ji nikdy neoslovil. Zato ráda fotografuje. Tak uvidíme.

Příjezd šílené kolony aut se logicky zdržel, tím pádem ubytování a začaly nervy s hledáním úvodních porad hlavních trenérů: to je totiž klíčové. Dobrovolníků jako máku, všichni nám tleskali, ale nikdo nic nevěděl. Tak např. atletičtí trenéři to zvládali vše bez večeře (s návratem v 00.20 – opravdu z porady a ne z úvodní párty). Ostatní trenéři na tom nebyli o mnoho lépe.

O zabydlení a aklimatizaci na sportovištích zase více zítra či později, jelikož internet je spuštěn jen večer v jedné hlavní budově.

14. 9. Bydlíme v obrovsky rozlehlém „lesoparku“ mezi odbočkou z dálnice a pobřežím, v pokojíčcích v bungalovech po 6 – s vlastním zařízením, tak jako ostatní výpravy. Původní rekreační středisko je nyní jen pro nás a je nás tady opravdu přeplněno: v jídelnách, v autobusech, všude. Ovšem už začínají kvalifikační soutěže, všechna sportoviště vzdálená od 30 min. autobusem až po cca 90 min., podle zácpy na dálnici. První tři dny probíhají kvalifikační soutěže. Plavci ještě nezahájili, tak navštívili stolní tenis a olympijskou vesničku se „zdravým atletem“, bočisté měli také jen jednu rozřazovací soutěž a vyrazili do města. Stolní tenisté a atleti soutěžili o zlom krky a vrátili se až pozdě večer.

Dobrou noc.

(Foto HV)