Reportáž: Letní Evropské hry Speciální olympiády 2014 – Antverpy (den druhý 10. 9.)

Do nového dne jsme vstali odpočatí, dostatečně hygienicky upraveni. Po výborné snídani nástup do autobusu a krátká cesta na turistickou vycházku s „kulinářskou ochutnávkou“. Představa, že kulinářská ochutnávka v lese by mohla obsahovat srnčí či kančí guláš se nenaplnila, ovšem i tak byli všichni nadmíru spokojeni. Turistickou akci podobnou našim procházkám po naučných stezkách připravili srdeční senioři a seniorky z místního turistického klubu. Připravili nejen organizačně a odborně: ale také navařili, napekli, bylinky nasbírali, šťávy vylisovali, v taškách přinesli…

První ochutnávka byla – kombinace šťávy z místních jablek a dalších bylin. První úsek cesty byl zajímavý tím, že zde lezla spousta brouků, v překladu oslí brouk (tedy brouk žijící v oslím či koňském trusu, po našem hovnivál). Stal se naším miláčkem. Ve vlhčí části lesní cesty se to zase hemžilo mlži-plži a dověděli jsme se, jak jsou užiteční, jak jsou škodliví, jak se hubí či jak se z nich v některých místech dělá extrakt-lék proti kašli. Raději jsme si zacvičili…. Cestou jsme se dověděli něco o typických bylinách, stromech, o památné lipové aleji, o ptactvu, i o tom, že maliny a ostružiny lidé zde sbírají až od 50 cm výšky, neboť lišky nakažené vzteklinou dočůrají tak akorát do výšky 50 cm. V naši dobu už zde žádné maliny nebyly. Atrakcí bylo i focení vedle hnízd divokých včel. Na naučné stezce jsme se dověděli i něco o historii této lokality, vymýcení lesa za 1. světové války, obnovování po 2. světové válce zajatci a o jediném stromě, který zde zůstal po 200 let a je symbolem síly pro občany této lokality. Další ochutnávky byly – sušenky s kopřivovo-houbovou náplní, na křižovatce s lipovou alejí pak medový zákusek s lískovými oříšky a v závěru bezinková minerálka. Všem chutnalo, nikdo neměl zažívací potíže bez ohledu na individuální medikaci.

Trasa cca 3 km proběhla ve skupinách dle schopností, byla prokládaná různě intenzívním tréninkem v terénu. Po vycházce vynikající oběd, krátký odpočinek vyplněný spánkem, psaním deníčků nebo rukodělnou prací a přípravou dárků pro hostitele a dobrovolníky.

Odpoledne – nácvik tanců pro závěrečné defilé před odjezdem z Halle a trénink podle sportovních skupin.

Večer jsme se opět sešli v městské hale, kde proběhlo představení naší delegace panu velvyslanci Jaroslavu Kurfurstovi. Mimochodem – byli jsme jeho první „velvyslaneckou“ reprezentační akcí při jeho prvním postu velvyslance. Organizátoři představili záznam z předchozího dne i následný program hostitelského města. Zajímavá byla prezentace, týkající se návaznosti olympijských her v Antverpách v roce 1920 a současné akce. Slavnostní večer byl prokládán hudbou nevidomého klávesisty, který s městem a radnicí spolupracuje už mnoho let. Sklidil spontánní „standing ovations“. Sál s téměř 200 sedadly byl opět naplněn veřejností k prasknutí. A pak večeře – slavnostní raut, který sponzorovalo město a další partneři. Nutno dodat, že většina sportovců zažila podobnou příležitost poprvé v životě a chovali se opravdu vzorně.

Co však je zapotřebí podtrhnout, to je už zmiňovaná olympijská myšlenka. Při mnoha příležitostech bylo vzpomenuto, že Antverpy pořádaly olympiádu v roce 1920 a nyní mají tu čest pořádat další olympiádu, tentokrát Speciální. Ze zastupitelů, sponzorů, různých typů sdružení a obyvatel byla cítit hrdost – být příslušníky olympijské myšlenky, nést dál i symbol olympijského ohně, který hoří před naší ubytovnou.

(Foto zase Otto Vala a Hana Válková)