Co nového v USC – individuální sporty 27.7.

Ve všech sportech mimo plavání pokračují kvalifikační soutěže, v plavání už jdou do finále…

ATLETIKA

(zpráva Hany Válkové)

Zatímco ostatní sporty si stále naříkají, že nemají dostatek informací k přesným rozpisům jejich soutěží, v atletice to běží jak na drátku a detailní rozdělení do kvalifikačních skupin dostáváme vytištěné vždy předchozí den večer po poradě trenérů. Proto jsme si mohli dovolit dopoledne dokončit prohlídky Zdravého atleta – s vidinou získání krásných sportovních bot New Balance v hodnotě hodně kolem 1.000 Kč. Podmínkou zde bylo – absolvovat minimálně 4 typy vyšetření.

Snídaně nezklamala: vajíčka, placky, kanadský sirup – po připomínkách delegací že by mohl být i nějaký chleba či pečivo byla inovace: sladké něco, připomínající bábovku, samozřejmě se sirupem. Jak rádi se necháme od vědců z Ameriky poučit o zdravé výživě. Někteří z nás to řeší raději banány a ovocem.

Nejdříve jsme vyrazili na „Zdravou nohu“ – dokud ještě tam nebude odér z našich i cizích noh, ale i proto, že tento program my zatím nemáme, chceme ho aplikovat a také proto, že tam máme volontérku Martu z FSpS v Brně, která se na „nohu“ zaučuje a měla by pro naše SO pak tato měření obohatit. Vnutili jsme se tedy do příslušného stanu, kde to bylo už jako na fotbalovém utkání: lidí jako sarančat, každý se snažil urvat adekvátní prostor pro patřičné hodnocení. Přes drobné nedostatky našeho podpůrného zařízení bylo zjištěno, že máme nohy a můžeme závodit. Máme tedy druhý skalp. Dále jsme se rozhodli pro vyšetření sluchu, protože prý je to rychlé a navíc je možné získat kvalitní informaci o stavu sluchu, doporučení k odbornému lékaři, případně poukázku na kvalitní sluchadla. V tomto stanu bylo samozřejmě bylo také přecpáno (vidinu bot totiž měly všechny výpravy, nejenom my). Hlava mi nebrala, jak je možné v takovém rambajzu vyšetřit sluch. Ale technika zvládá vše: zvukotěsné kabinky, vibrátory se zesilovači (samozřejmě do uší), chrániče před hlukem (vzpomeňte si na Otíka – ne Valu, ale z Vesničky… Pozn.: toto know-how není z mé hlavy, ale citát je od Otova partnera z unified, proboha neplést si s jiným partnerstvím). Zpět ke sluchu: vše kvalitně vyšetřeno, sepsáno, vysvětleno, edukativně doplněno. Pouhá vyčerpávající hodinka pro nás všechny. Čas se krátí a také máme odpoledne v kvalifikacích 3 sportující. Kam pro poslední odznak pro získání bot: Fun Fitness zamítáme, protože toto pravidelně hodnotíme při našich akciích, víme asi časovou náročnost a možná že by nějaké a sedy-lehy apod. mohly negativně poznamenat očekávané sportovní výkony. Tak – Health Promotion, tj. podpora zdraví. To proletíme jako vítr. Neproletěli jsme, zadrhli jsme se, jelikož volontéři přesně podle pravidel se tázali, jak moc a kolikrát denně sportují (je to stejný protokol, který znáte a který užíváme v ČHSO), zajímalo je také, zda sportovci užívají kalcium‚(HA, HA), jaké mají rádi nápoje dle navržených obrázků, např. colu sladkou či colu light (HA, HA – rádi mají, ale v zařízeních ji dostanou tak leda na oslavu Nového roku), zda proti slunci používají čepici (jeden sportovec odpověděl, že ne, protože ji právě ráno ztratil a dost ho to poznamenalo), atd., atd. Časově se situace stávala dramatickou a vnitřně jsem řešila dilema, že před posledním stanovištěm to vzdát a věnovat tomu zase další den nebo to risknout a dokončit. Vyhrála česká hamižnost před čistotou olympijské zásady amatérismu a fair play (ale co, ve špičkovém managementu OH se také kupčí s udílením nominací a nám jde jenom o boty). Závěrečné stanoviště se týkalo hygieny a bohužel, byly zde nejpečlivější a nejvíce edukativně laděné křehké volontérky: ukazovaly nám, jak správně mýt ruce, jak dlouho – přitom nohou jemně mačkaly pumpičku od umyvadla Toy-Toyky, byly happy – ale já už jsem byla hotová. Další didaktickou ukázku, jak si mazat obličej krémem proti slunci už jsem odmítla s tím, že u nás je zima a sníh, čemuž se volontérky podivovaly, jak ta naše země musí být obdivuhodná. K tomu začaly pracovat Murphyho zákony: pumpička křehké dívky neposlouchala, Honza s Petrem ji rozpohybovaly, ale došla voda. Ony trvaly na tom, že se doumýváme v jiné Toy-Toyce. V tabletech, kde se ukládaly centrální záznamy, vypadla některá fakta – tak znovu dotazy. Popadli jsmed poslední skalp a závodící trojice se mnou (Ivana, Denisa a Filip) jsme se rozběhli na naši ubytovnu na oběd, pro sportovní dresy a na záchod. Murphyho zákony gradují: pokoje zamčené jiným systémem (safety a security, aby se nám tam po dobu nepřítomnosti nic neztratilo), záchody v našem patře se právě uklízejí, tudíž je nutné použít je v jiném patře. Tam ovšem nepasují naše klíče, tak sportovec je tam uvězněn a nemůže ven. Honem pro údržbu na recepci (po pár telefonátech do virtuálního centra je k dispozici černoušek-údržbář). Sportovec vysvobozen a celá trojice realizuje rozcvičení patnácti minutovým klusem na stadión (glosa našich atletek: ježíšmarjá, ona je tak stará a my jí nestačíme). Honem k prezentaci na běh na 100 m – bohužel, prošvihli jsme ji o 15 minut a další zařazení není možné, jelikož pořadatelé uspíšili program ještě o dalších 15 min. No – uvidíme, podáváme prohlášení o nové zařazení do adekvátní finálové skupiny.

Dámy si v rozcvičení zopakovaly hod mini-oštěpem a díky týmu dívek z USA viděly skutečný mini-oštěp poprvé v životě: u nás se tento závodní typ vůbec neprodává (v ČHSO jsme učinili několik pokusů), takže se trénuje neustále s náhražkami z dětské atletiky. Když to Denisa a Ivana vzaly do ruky a odhodily a mini-oštěp, místo aby šel špičkou k zemi, rotoval v kotrmelcích ve vzduchu, přála jsem si, aby dnešní den skončil. Dámy aspoň pochopily, kde se mini-oštěp drží, takže by ty jejich pokusy mohly vypadat jako náhodné selhání.

Skupiny byly odvedeny na plochu a teprve teď došli další z naší atletické skupiny, kteří se vzdělávali v hygieně a zdraví až do konce. Společně sledujeme exhibici v mini-oštěpu a nutno poznamenat, že dámy nám vytřely zrak: jejich pokusy se opravdu podobaly hodu oštěpem: všechny tři pokusy platné – trefily výseč, nepřešláply, oštěp špičkou k zemi. Byl to historický okamžik: první účastnice ČHSO v mini-oštepu na světových hrách…

Další program: já na poradu trenérů, kdy je zapotřebí vyřešit pro… padnutou kvalifikaci Filipa a pokyny ke zlatému hřebu dalšího dne – štafety. Ostatní s trenérkami Marcelou a Janou jdou na večerní zábavy a procházku po kampusu a hlavně – VYZVEDOUT BOTY. Podařilo se. Jsou opravdu krásné.

PLAVÁNÍ

(zpráva Jany Boubínové)

Dnešní dopoledne jsem zahájila v osm hodin mítinkem, kde se většina trenérů rozhořčeně vrhla na pořadatele s připomínkami k průběhu závodů. Zafungoval ovšem americký systém – dozvěděli jsme se, že oni to mají připravené takhle, takže se na tom přece nedá nic měnit…

Naštěstí dneškem počínaje nám začíná už klidnější fáze závodů, kdy každý den budeme mít jednoho závodníka dopoledne v kvalifikaci, dalšího pak v odpoledním finále. Dopoledne tedy nastoupila Pavla k závodu na 50m volný způsob. Už od včerejška se strašně těšila. Ráno se velice zodpovědně rozplavala (v tom ji podpořili všichni ostatní, rozplavali se zodpovědně s ní), pak jsme se namáčkli na tribuně do minimístečka mezi Libanon a Moldávii (na mne už se místo nedostalo, ale to nevadí, stejně musím pořád někde lítat), a těsně po desáté Pavla nastoupila na startovní plošinu. Od startu pak vyrazila opravdu jak na raketový pohon, vydržela se silami až do konce a výsledek byl dost ohromující – oproti přihlášenému času se zlepšila skoro o minutu. Jsem opravdu zvědava, jestli tenhle výkon dokáže zopakovat zítra ve finále…

Odpoledne měla své druhé (a poslední) finále Eva, stovku volný způsob. Už dopoledne při rozplavání pilovala obrátky, které se jí včera v kvalifikaci opravdu nedařily. Dneska všechno vypadá mnohem lépe! Po nástupu na startovní plošinu trochu trnu hrůzou, Eva si zapomněla nasadit plavecké brýle. Ale když na ni několikrát důrazně zavolám, vzpomene si… pak Američanka na vedlejší dráze zkazí start, hlavní rozhodčí z nepochopitelných důvodů zastaví závod (proč, když se finále jedou jen na jeden start?), jednu z Američanek dokonce nechají uplavat celou stovku a rozplavba se posunuje o jednu dozadu…nakonec je odstartováno, Eva vyráží kupředu s rozvahou, ale postupně si pozici vylepšuje, patnáct metrů před cílem to dokonce vypadá na stříbro. Na konci se sice nechá předjet o dohmat Izraelkou, ale nevadí, bronzová je doma! A čas o pět vteřin vylepšený! Konečně!!! S mnohem větší chutí se pustíme zítra do dalších bojů J.

BOWLING

(zpráva Dáši Dědkové)

Dnes jsme si zavzpomínali, jak se dříve s oblibou říkalo : “Mám Áčko“. Pro neznalé to znamená, že mám americké volno. V našem sportu probíhaly rozřazovací hry a první finálové soutěže týmů. My jsme volno využili a jeli fandit na stolní tenis. Vše, co Ota popisuje ohledně Marcely je naprostá pravda. My to viděli z tribuny, kde jsme byli připraveni naši hráčku povzbudit. Studenou halu jsme tedy vyměnili za velké stany programu Zdravý atlet. Bylo to hodně náročné, slabé povahy odcházely. Začali jsme před 1h a ve 4h jsme měli splněna 2 stanoviště. Chtěli jsme jít na oční, ale to už bylo zavřeno, protože měli překročenou kapacitu a stan nacpaný zájemci o brýle. Šli jsme tedy na zuby. Po hodině – z toho 2/3 čekání ve frontě a 1/3 prohlídky, jsme vyšli s novými kartáčky a pastou na zuby. Ještě nám chybělo jedno stanoviště, aby sportovci dostali krásné tenisky. Bohužel. Všude přecpáno, takže nás nikam nepustili. Snad bude čas to dokončit. Tak jsme si sedli do zábavného parku a sledovali vystoupení. Po návratu na ubytování se Danka nemohla dostat do pokoje. Až nápověda Marcely Lorencové nás zachránila. Uklízečka zamkla další zámek…. Taky se potvrdilo přísloví, že stokrát nic umořilo osla. Večer jsme byli z toho nicnedělání pořádně unavení.

Zítra v 11,30 se utkáme s Belgií, ve skupině máme ještě Německo, Island, Itálii a Venezuelu. Medaile visí proklatě vysoko, ale my to nevzdáme a budeme bojovat!

STOLNÍ TENIS

(zpráva Oto Valy)

Dnes mělo dojít k rozřazování v kategorii UNIFIED partnerů TT. Podle časů, které nám včera organizátoři přidělili, měla jako první představit své umění Marcela. K překvapení všech žádná časová prodleva a naše partnerka odhodlaně nastoupila na připravený stůl. Tam ale místo hry proběhla vizuální kontrola hráčky a tím bylo rozřazení ukončeno. Škoda jen, že si nevzala hezčí triko…. Parťáka Kamila pro změnu odvedli za plentu, kde vyzkoušeli jeho znalosti z několika světových jazyků, aby se nakonec od ruské překladatelky dověděl, v kolik hodin začíná porada trenérů. Jejich sportovní výkonnost zřejmě nebylo to nejdůležitější kritérium pro zařazení do skupiny. Následná porada trenérů nás utvrdila v tom, že další průběh nebude tak jednoduchý.

My se však nedáme a své sportovní dovednosti u k á ž e m e !!!!

BOCCE

(zpráva Julie Wittmannové) )

Tentokrát bez sportovních zpráv – sport měl volný den. Zážitky z výletu na Long Beach a smočení se v oceánu (a spálená ramena) jsou natolik silné, že je skupina ještě nevstřebala a budou dodány později. Pokud mohou být vůbec sdělitelné.