Individuální sporty v USC 28.7.

Všichni v USC máme radost z první získané medaile Evy Procházkové (plavání- bronzová medaile) a přidáváme zprávy z dalších bojů i v ostatních sportech…

POSTUPNĚ VŠECHNY SPORTY V USC
ATLETIKA
(zpráva Hany Válkové)
Ráno nemůže začít jinak, než snídaní: trojboj vajíčka, placka, sirup nezklamal ani dnes. Ale soustředíme se na trio našich dálkařů: Filip, Petr, Honza. Honza byl dnes trošku přešlý mrazem, takže zůstal hodně dlužen svému maximálnímu výkonu a sám to tak cítil. Uvidíme, jak dopadne finále, jelikož jsme nepožádali o změnu zařazení dle starších výkonů. Ale podstatné je, že všichni měli všechny 3 pokusy platné a do finále jdou s čerstvě změřenými výsledky a že máme potvrzenou jejich rozběhovou vzdálenost.
Odpolední program byl věnován štafetám 4x400m (ty nemáme) a 4x100m, ty nacvičujeme každou minutu, jelikož jsme opravdu tým. Sestava Ivana Nunhardtová (start a zatáčka), Maruška Bartošová (rovinka), Honza Nunhardt (zatáčka) a Petr Čvančara (finálový úsek) do toho dala všechno. Základní úkoly byly tři: stoupnout si až za žlutou značku předávacího území a předat do další značky (žádná akcelerační zóna, což řešily jiné štafety a vnesly mezi nás nervozitu), neupustit kolík a udržet si svou dráhu !!! Podařilo se – premiéru máme úspěšně za sebou. Čas 1:11,1 je slušný zvážíme-li, že sestava z různých klubů se začala tvořit až zde a v podmínkách regulérní dráhy to bylo teprve podruhé. Důležitější než čas je fakt, že se štafeta sehrála a ostatní (Denisa a Filip) fandí, až jim na krku nabíhají žíly.
Organizace štafet dostala drobnou trhlinku – zpoždění o cca 25 min., což by se dalo omluvit tím, že startovalo 73 štafet celkem (rozběhy po 6 až 8 drahách), že někteří trenéři nerozumějí jazyku či atletice. Ale důvod byl prozaický: bylo málo volontérů, kteří mají zelená trika, což je vizitka vstupu doprovodů na plochu. Můj nesmělý návrh zpoza check-in lajny, že by tam mohli vypomoci i ti v petrolejově zelených trikách – těch je všude jako kobylek a mají funkci hlídačů přešlapů, byl rázně zamítnut: oni mají své instrukce a vědí, co dělat. To se dokázalo i tím, že nedovedli usadit sportovce dle úseků (pak jsme jim to nadiktovali sami), že všechny výpravy si samy asertivně hlídají místo přezouvání do treter… Ale jinak volontéři se fakt snaží, aby vše proběhlo co nejlépe. Jak zanedbatelných je našich 20 min. v jinak výborně zorganizované soutěži oproti boccistům, kteří vlastně nevědí, zda budou ještě letos hrát, nebo stolnímu tenisu !!!

Zde je na místě zmínit se o znacích amerického volontéra a dále i o hře „na přešlap“.
1. Volontér má triko příslušné barvy, která vymezuje jeho pozici a pravomoci, k nimž je náležitě vyškolen. Abychom se my vyznali v tom, k čemu jsou vyškoleni, máme dvoustránkový barevný manuál.
2. Volontér má podložku s klipem (v barvě odpovídající triku) s mnoha papíry, tužkou, za pasem má mini-vysílačku či třímá mobil. Ti podřadnější mají jen praporky (to jsou hlavně ti určení k hlídání přešlapů).
3. Úpěnlivě se řídí pokyny na papíře pro svoji pozici, málokdy používají hlavu a nevědí nic, kromě místa svého určení. Základní důvod pro jejich obsedantnost je “safety a security“.
4. Jsou stále happy, mávají a vykřikují HI ! HELLOW !!
Hlídači přešlapů nikoho nepustí ani o píď se přiblížit kamkoliv – ani pro ukořistění fotky sportovce, ani při hledání obchvatu zprava či zleva. Proto naší zábavou je právě strčit nohu za tuto „píď“ a očekávat, kdy nás umravní. Krátíme si tím i chvíle čekání na start. Nezklamou, jsou bdělí a ostražití. Ale zdá se nám, že každý den jsou čím dále tím více vtaženi do atmosféry her a úsměvy přestávají být kožené, ale upřímné.
Abychom si z nich nedělali jen legraci, je třeba si uvědomit, že je zde 7.000 jenom sportovců. Že mnozí volontéři přijeli z různých koutů USA, přicházejí po práci nebo si vzali dovolenou, kromě trika a kalhot zdarma si dle určitých pravidel připlácejí na ubytování a stravu. Mnozí se k nám hlásí s tím: Čeko – Čeko (nebo i ještě Czechoslovakia), že odtud mají prarodiče či jiné příbuzné, nebo Čeko – Ach Prague, tam je krásně. Zastaví se, popovídají si s našimi sportovci (totálním typem komunikace), vymění odznáčky.

Nabiti pozitivní energií po štafetách jsme si zajeli „shuttlem“ do Convention Centre ve městě: jedna z kolosálních budov či celý komplex budov, kde se odehrává bocce, stolní tenis, ale i další sporty. Stálo za to vidět místo basketu „Lakers“ a Magica Johnsona, udělat si pár společných fotek. Na velkých billboardech je i jeho tvář s dalšími sportovci SO. Jelikož je nyní už poněkud buclatější, tak jsme ho okamžitě nepoznali a ptali jsme se několika pořadatelů okolo, kdo to opravdu je. Nikdo nevěděl, i když tam včera byl na návštěvě. A úplně malá dorážková byla informace, fakt vážně míněná, že je to zakladatel Speciálních olympiád. Tak to fakt ne, protože Eunice Kennedy Shriver nebyla chlap a byla běloška. To vím určitě.

Závěr pro nás poklidnějšího dne završily zase Pradlenky-Madlenky (Jana, Marcela a Dáša). Tentokrát se pralo vše bílé. Celodenní klokot pak pro nás ustal zase kolem půlnoci.

PLAVÁNÍ – 28.7.
(zpráva Jany Boubínové)
Ráno každodenní Head Coaches´ Meeting. Pořadatelé jsou velmi spokojeni, jak všechno krásně funguje. My už méně. Trenéři reklamují chyby ve výsledcích, nedodržování časového rozvrhu, špatně vymyšlený systém dekorování, kde závodník po odplavání finálového závodu musí zůstat v mokrých plavkách, ve kterých sedí v chladné klimatizované hale na umělohmotné židli až do okamžiku vyhlašování, což v minulých dnech trvalo minimálně dvě hodiny…
Jediná změna v organizaci ovšem ode dnešního dne je ta, že závodníky musíme odevzdat k registraci před startem ne dvacet minut, ale půl hodiny před zahájením závodu. Protože program ovšem vždy nabere zpoždění, nakonec sedí závodník „na čekačce“ třeba celou hodinu…
Dopoledne plaval jen Petr kvalifikaci na padesátce znak. Protože si včera odpoledne udělal lehárko a pořádně se vyspal, byl dnes plný energie, a i když byl před startem dost nervózní, zaplaval fantasticky, udělal si osobák o osm vteřin.
Po chutném obědě (zase, jako každodenně suchá rýže, k ní výrazně tuhé hovězí, údajně rostbeef, ale ten to nepřipomínalo ani náhodou) šli borci odpočívat, Evu s Petrem se nám nepodařilo vzbudit ani v půl třetí, kdy jsme museli vyrazit na bazén, takže zůstali doma a odpočívali až do večeře.
Finále dnes čekalo jen Pavlu. Ta zaplavala včera v kvalifikaci tak fantasticky, že se dostala do velmi silné šestičlenné skupiny, kam nastupovala s pátým časem. V závodě se ovšem zase vyznamenala, porazila i jednu z papírově silnějších soupeřek a skončila na krásném čtvrtém místě. Po pouhé hodině a půl čekání na vyhlašování vítězů (samozřejmě v mokrých plavkách, pořadatelé stále ještě nepochopili, že by se závodníci klidně mohli dojít v zájmu uchování zdraví převléknout…) si pak spokojeně odnášela domů hezkou fialovou stuhu se znakem her a vyznačenou velkou čtyřkou.
Zítra nás čeká zase jedna kvalifikace – Míša, a jedno finále – Petr. Tak držte palce!!!

BOWLING – 28.7.
(zpráva Dáši Dědkové)
Tak jsme dnes bojovali o medaile v soutěži dvojic. V naší skupině M2 bylo celkem 6 týmů. Hráli jsme na drahách 1 a 2. Spolu s námi hráli Belgičané, Němci a Italové. Další soupeři hráli na dráze 3. My a Italové jsme začali na dráze 2, po prvním framu jsme hráli na 1. dráze. A tak jsme se po celou dobu střídali. Bohužel, dráha č.1 nám moc štěstí nepřinesla. Celkově jsme dnes hráli hůř než v kvalifikaci. Martin vstupoval do soutěže s 246 body ze 3 her, Dana s 249 body. Dnes Martin uhrál 227 bodů a Dana 212 bodů. Celkově o 56 bodů méně jako dvojice. Vedli jsme vyrovnaný boj o páté místo s Italy, kteří měli hlučné hráče i fandy. Pořád jsme vedli o 15 až 20 bodů. Bohužel poslední frame 3.hry rozhodl! Našim to moc nepadalo, zato Guiseppe měl strike a dobře zahrané kuželky ještě znásobil. Tak jsme prohráli o 8 bodů. Ostatní soupeři byli výrazně lepší, vyhrála dvojice z Venezuely. Je nám to líto, ale takový je sport, vyhrát může jen jeden. Flintu do žita nehážeme, ve čtvrtek hraje Dana ráno a Martin v pátek odpoledne soutěž jednotlivců.

STOLNÍ TENIS
(zpráva Oto Valy)
Dnes jsme spěchali do haly v očekávání, že konečně dojde k rozřazení UNIFIED sportu. A opravdu to začalo fungovat. Takže Kamil a Ota si konečně trochu zahráli. Kamil se musel snažit překonat svůj problém s levou nohou, která nefunguje jak by měla. Nese to tak jako dobrý sportovec, který ze sebe dá skoro všechno. Také děvčata ukázala co v nich je. A že je co ukazovat. Protože program skončil před obědem, tak jsme využili volný čas na návštěvu Long Beach. Zadařilo se. Tedy jak komu. Trenér musel zůstat doma a opět se přesunout do haly na poradu trenérů. S velkým očekáváním co vypadne z organizátorů. Nepřekvapili !!! Řešili jsme ¾ hodiny barvu trik, emblémy. Opravdu, ale opravdu nesmíme mít bílou barvu. Doufám, že děvčatům nebudou kontrolovat spodní prádlo – Co dodat. Po hodině nic říkajících informací jsme obdrželi jeden výtisk, ze kterého jsme vyčetli požadovanou informaci. Nastalo uvolnění, že končí nic neříkající povídání a můžeme konečně na večeři a podělit se o zážitky z ostatních sportů.

BOCCE – 27. a 28.7.
(zpráva Julie Wittmannové) )

Včerejší a dnešní den byl celý bocce tým v očekávání se dozvědět, jak dopadlo naše rozřazení, v jaké divizi čili skupině děvčata budou hrát a kdy.
Co se nám prozatím podařilo zjistit? Pro znalé bocce, Veronika Lišková podala průměrný rozřazovací výkon, se součtem centimetrů za 9 nejlepších měřených koulí 300 cm. Míša Bláhová podala excelentní rozřazovací výkon – 75 cm!!! Na což je velmi hrdá a můžeme se těšit na opravdu nejkvalitnější soupeřky ve skupině!
Co se nám nepodařilo zjistit, je kdy hrajeme a v jaké skupině, organizátoři slibují, že program na zítřek pošlou dnes v noci, protože celé soutěže jsou poněkud v časovém „skluzu“. Tak nám držte palce, protože je pravděpodobné, že už zítra zasáhneme do bojů o medaile.
Jinak, nebojte, dny jsme nestrávily na ubytovně v pokoji, tam bychom asi nevydržely (nejsou klimatizované a celý den do oken „pere“ slunce) … vyrazily jsme na pláž k oceánu – 2x jsme navštívily Long Beach a zaplavaly si v moři. Cesty tam a zpět autobusem jsou sice poněkud delší a vždy jsme byly trošku nervózní, zda se dostaneme zpět na ubytování, ale zatím jsme nemusely využít žádný veřejný dopravní prostředek, vždy se našel autobus a řidič, který nás zavezl „domů“. Naše „doma“ je ubytování na kolejích USC – University of Southern Carolina.