V USC se opět bodovalo!

Atletika vybojovala 30.7. stříbro a bronz, bocce stříbro a bowling také stříbrnou medaili! Držíme palce našim plavcům a stolním tenistům, kteří o ně budou bojovat v dalších dnech.

ATLETIKA 30.7.
(zpráva Hany Válkové)

I když jsem se domnívala, že smaženému a sladkému stravování už nebude zapotřebí věnovat pozornost, jelikož už nás nic nepřekvapí – opak je pravdou. Od dnešního oběda byly festovní talíře, kovové příbory, sklenice a hrnečky vyměněny za vše plastové či papírové na jedno použití a vyhození. Nedivili jsme se proč a správně dedukovali, že příčinou nebude fofr při jejich umývání, ale jejich nadměrné mizení v útrobách batohů některých delegací. A nejsou to delegace z rozvojových afrických či asijských zemí. K tomuto závěru nás opravňují výsledky našeho několikadenního pozorování.
Naše atletická skupina měla dopoledne volno, které jsme využili k další prohlídce olympijské vesničky. Fotografování ve stánku Coca-Coly, ochutnávka produktů vyvážených do různých koutů světa. Dárečky v pavilonech sponzorských firem se většinou dostávají za nějaký splněný úkol nebo jsou na principu „kola štěstí“. Takže každý má něco jiného a je zábavné porovnávat si jejich účelnost a hodnotu. (Tak např. mně se ještě nepodařilo vylosovat opalovací „pidikrém“, zato mám 3 balíčky papírových kapesníčků. Asi se budou hodit v zimě na Pomezkách.) Našeho Filipa nejvíce zajímá technika a z pavilónu f.Mattel už získal tři modely autíček.
Zbytek dopoledne už jsme věnovali přípravě na závody – nejdříve masáže nabízené volontéry a volontérkami „Zdravého atleta“, pak lehký oběd ovocný a zeleninový s vynecháním všeho smaženého. Všechny naše tři dámy totiž mají odpoledne finále stovky. V rozcvičení pamatujeme i na mini-oštěp a štafetu. Všechny naše finálové skupiny jsou po 7 a 8 účastnicích, celkem 36 finálových skupin. Naše měly nalosované země skutečně exotické: Trinidad-TOBAGO, Aruba, Costa Rica, Filipíny, Mali, Macau, Peru, Bahrat, Seychelles, Bharat, Itálie, Rumunsko, Alžírsko, USA – a SO Česká republika. Rozdíly mezi prvním a posledním zařazeným časem do finále nebyly více než 2 sekundy, ale spíše setiny sekund. Dlužno poznamenat, že naše závodnice byly z tohoto hlediska spíše ke konci než k začátku časů, ale při tak malých rozdílech je všechno možné.
První nastupovala ve finále 17 Ivana a dlužno poznamenat, že pár metrů po startu ze své dráhy č. 7 vyrazila srdnatě do dráhy č. 8, čímž ztratila nejen nějakou desetinku, ale i vlastní sebevědomí, což vedlo k totálnímu rozpadu vlastní existence. S maximální podporou závod dokončila na 7. místě, a to jsme byli rádi, že rozhodčí moc neuplatňují DQ pro křížení drah. Z tohoto umístění moc radost neměla, ovšem stužky s imitací medailičky jsou opravdu rozkošné a pořadatelům se povedly. Není to jen tak ledajaký laciný špagátek, který dáváme na hrách my v ČHSO.

V následujícím finále 18 Denisa byla v páté dráze, což je pozice riziková: je zde totiž možné kličkovat zprava doleva. Běžně naše závodnice je s koncentrací na štíru a aktivně sleduje veškeré dění okolo, i když před startem prohlašovala, že poběží jako fretka. I když start byl 2x opakován „pro ulití“ jiných závodnic, tak koncentrovanou já osobně Denisu nezažila. A bylo z toho stříbro.

Ve finále 32 pak Maruška měla osmou dráhu, což byla výhoda: orientačně se běží podle ohrazení, takže v podstatě nelze bloudit drahami. A také tentokrát medaile – bronz. Opět dobré završení dne, které kalí jen nekonečně dlouhý proces dekorování (až 120 minut) v prostorech, kde v podstatě není stín. To by umořilo i „jiný level“ než jsme my… Pro zítřek budeme muset vymyslet dynamičtější management i logistiku celého dne. Startují totiž 4 naši sportovci.
Dnešní odměnou všem byla účast na večerním zábavném koncertě, kde bylo možné si „zatrsat“, a hlavně seznámit se s kulturou jižních národů: hudba s nevšedními nástroji, bubnování, tanečky, ale i tanečky s natřásáním třepetalek kolem pasu (lidově leč srozumitelně – třesoucí se prdelky…). Naši chlapci fotili a fotili…
Úderem deváté večer zajímavá produkce končí a všichni do postele.
Výsledky: 100 m : Ivana Nunhardtová, 7. místo
Denisa Horníčková, 19,53 sec., 2. místo
Marie Bartošová, 18,72 sec., 3. místo

PLAVÁNÍ – 30.7.
(zpráva Jany Boubínové)

Na ranním mítinku už trenéři žádné připomínky nepřednáší – prohlédli jsme totiž marnost našeho počínání, takže se ukázněně podepíšeme do prezenčních archů (!!!), vyfasujeme rozlosování na celý den, sesedneme se do zájmových skupinek, a zatímco pořadatelé se chválí, jak jim to včera zase hezky šlo, my si popovídáme, jak jsme se vyspali, nebo kde kdo co zajímavého včera večer zažil.

Dopolední kvalifikace probíhaly celkem bez problémů. Pavla plavala pětadvacítku volným způsobem jako o život, tak jsme zvědavi, jak jí bude přát štěstí při rozřazování do zítřejších bojů o medaile.
Odpoledne čekalo dnes finále Michala a na bazén jsme odešli jen sami dva – zbytek týmu po obědě únavou zcepeněl tak, že jsem je z postelí prostě nevytáhla. Míša se vzorně rozplavával, ale neustále trval na tom, že bude plavat kraula (viděl to u ostatních), což je v jeho provedení způsob, kterým se kupředu posunuje jen opravdu zvolna. Snažila jsem se ho přemlouvat, že kdyby plaval to, na co je zvyklý, tedy jeho trošku křivá prsa, bude to lepší…

Zatímco seděl Míša na čekačce, měla jsem spolu s ostatními diváky možnost shlédnout další neskutečný lapsus rozhodčích: přestože se plave na jeden start (po případném „ulití“ se start nevrací, závodník je diskvalifikován po doplavání), vrchní rozhodčí povolil opakovat jeden start pětkrát, aby nakonec provinilce z Koreje stejně vyloučil ze závodu, protože jinak by si asi ostatní účastníci rozplavby vůbec nezazávodili.
Pak nastoupil konečně Míša. Měl těžkou šestičlennou skupinu, ve které byl nasazen s třetím časem. Bohužel vyrazil „kraulem“, takže po dvaceti metrech byl úplně vyčerpaný. Nakonec stěží uhájil páté místo časem ještě o osm vteřin horším než v kvalifikaci. Kdyby zopakoval čas z Brna, byl by zlatý… Jenže Míšovi to nevadí, těší se z krásné modré stuhy za páté místo a je spokojený, že po absolvování oční prohlídky (další součást Zdravého atleta) dostal na své zdravé oči frajerské sluneční brýle.
Zítra bude plavat poslední naše sportovkyně, Pavla, finále na 25m volný způsob. Tak ještě jednou, prosím, držte palce!

BOWLING – 30.7.
(zpráva Dáši Dědkové)

Čtvrtek se na bowlingu vydařil. Ráno jsme si přivstali, abychom měli na vše klid. Dana si sbalila svých 5 švestek, čímž jsou míněny hlavně speciální boty, tričko s límečkem a dlouhé kalhoty. U nás se dodržuje dress code! Autobus nás zavezl do centra, kousek od naší herny. Přesně v 8,30 jsem Daniele pošeptala několik kouzelných slov a předala ji volontérům. Rychle jsme šli s Martinem chytit dobrá místa u dráhy č.11, kde Dana hrála. Trenéři mají vyhrazenu první řadu na tribunce, aby mohli být v kontaktu s hráči. Tentokrát byly Daniny soupeřky z klidnějších zemí, snad jen Grace z Puerto Rico měla hodně fanoušků, ale naštěstí hrála na dráze č. 10. Vedle Daniely hrály Martina z Irska, Nicole z Isle of Man, Ling z Číny a Rakušanky Andrea a Barbara. Dana začala opatrně, zato Ling první tři framy hodila tak dobře, že jsem si říkala, že jestli to bude pokračovat, tak si nikdo ani neškrtne. Taky Rakušanky oslnily rotací koulí, což vedle Danina stylu- hod oběma rukama – vypadalo obzvlášť nebezpečně. Jenže koule je kulatá a občas si dělá, co chce. A najednou Dana hrála strike i splite a Ling vymetala járky a rakouské koule se točily jak ruské kolo v Prátru, Nicole shazovala po jedné kuželce a Martina taky nebyla spokojená. Jen Grace hrála vyrovnanou hru. Po prvním kole však vedla Daniela s neuvěřitelnými 117 body! Její maximum zde bylo zatím 87! Grace měla 113 bodů a pak byl velký odstup- 82,68,63,54 a Nicol jen 48 bodů. V prvním kole tak Daniela položila základ k dobrému výsledku. V dalších kolech se její výkon propadal, Grace si udržela průměr 100 bodů na hru a neohrožena kráčela k vítězství. Trošku jsem byla nervozní, když Andrea ve druhém kole zahrála 97 bodů a Martina 80 a Dana jen 75. Naštěstí k dalším výrazným zlepšením soupeřek nedošlo a Daně stačilo jen 61 bodů ze 3. hry.
Celkové výsledky 1. Grace 302 bodů 2. Daniela 253 bodů 3.Ling 222 bodů 4. Martina 218 bodů, 5. Andrea 214 bodů, 6. Nicole 178 bodů a 7. Barbara 146. Ještě jsme počkali na oficiální výsledky, kde se nám moc dobře četlo – 2nd place Daniela Fantlova, Czech Republic. Medaile se budou předávat hromadně až v sobotu.
Rychle jsme se přesunuli na ubytování a hurá na výlet na Long Beach. Autobusem jsme jeli asi 40 minut a pak už nás ovanul mořský vzduch. Promenáda po břehu to byla krásná, na oslavu jsme si dali zmrzlinu, koupili nějaké suvenýry a pak zase domů. Zítra soutěží Martin, tak si musí taky odpočinout.

STOLNÍ TENIS – 30.7.
(zpráva Oto Valy)

Konečně jsme se dočkali ohodnocení našich výkonů ve dvouhře. Hurá !!! Ota Opletal dokázal ve velmi vyrovnané skupině získat nádherné 3. místo (a zajistil si sám nejlepší dárek k narozeninám). Eva Klimková svým výkonem dosáhla na 4. místo. Oba naši stolní tenisté se sice pomalu rozehrávali, ale konec je zastihl v dobré formě. Doufejme, že jim forma vydrží i na další klání u stolů. Slavnostní vyhlášení bylo na sportovišti a sledovali je i členové naší výpravy z ostatních sportů.
Odpoledne jsme dokončili všechny potřebné prohlídky na Zdravém atletu, což nás opravňovalo vyzvednout nádhernou odměnu ve formě krásných sportovních bot. A že to nebylo zadarmo, by mohla říct jak Eva, tak Marcela. Setkali jsme se s cyklisty, kteří také plnili podmínky Zdravého atleta a protože s sebou neměli žádnou stravu, tak Marcela zajistila vše potřebné, aby zahnali hlad a žízeň.

BOCCE
(zpráva Julie Wittmannové) )

Dnešní den bocce kurty okusila pouze Míša Bláhová, hrající skupinu F25. Tak trochu jsme po včerejším excelentní výkonu doufaly v lehký průběh zápasu, opět hraného se stejnou hráčkou Alicií Khan z Trinidadu a Tobago.
Dnes měla ale navrch Alicia a první zápas vyhrála 11:4, což vedlo, stejně jako včera u Verči, ke hře ještě jednoho (celkově třetího) společného vzájemného zápasu. Míša ale neměla svůj den, a přestože šlo o všechno, zápas skončil 8:4 její druhou prohrou a na vytoužené zlato si bude muset počkat! Třeba na hru dvojic (doubles).
Na slavnostní vyhlášení jsme dnes musely čekat déle než včera a tak nám bylo naší Míši líto. Přestože by čekání na medaili mělo být příjemné, strávit hodinu a půl na židli na seřadišti opravdu unaví. Naštěstí se Míša na stupních vítězů „probrala“ a vystřihla tam taneček s medailí na krku! Ovšem ne všichni zvládli čekání na vytoužené medaile s trpělivosti a klidem. Na hráčce Spojených arabských emirátů byla patrná velká nervozita už před nástupem ke slavnostnímu předávání medailí. Při cestě na stupně vítězů několikrát utekla a to že ji tam volontérky dostaly, neznamenalo, že se vše vydařilo. Mnohým vyloudí medaile na tváři spokojený a radostný výraz, ne však této hráčce, která utekla zpět k nástupu a hodila svůj cenný bronzový kov mezi čekající a unavené hráče. Tyto okamžiky nám ukazují, že emoce se dají projevovat i jinou formou, než jen radostí. Poté proběhlo slavnostní focení, cesta autobusem na večeři, umýt se a spát. Zítra nás čekají zápasy dvojic.