Zpravodajství z USC – individuální sporty

Výsledky atletiky, plavání, bowlingu, stolní tenis, bocce naznete zde

ATLETIKA

(zpráva Hany Válkové)

 Včerejším zahájením a následnou procházkou zpět přece opadlo určité napětí z očekávání, ze stěhování a stále nového prostředí a hlavně z „čekaček“. Většinou jsme se všichni už dobře vyspali, pomalu si zvykáme jak na různé smrady, tak i na vzduchotechniku a KUKA-vozy zvnějšku či na jásající sportovce z jižních kontinentů, s nimiž bydlíme na patře. Horší je to s vedrem na pokojích a vlhkostí vzduchu, proto máme stále dveře otevřené – od všeho: od pokojů, od sprch i záchodů a společenských místností. Jsme tu prostě jako jedna velká rodina v pavlačovém typu bydlení. Asi proto trenérky bocce (Julie a Adriana) zjistily, že na svém pokoji už nespí samy. Mají totiž spolunocležníka, což je asi 5 cm vypasený šváb. Tento macek je velmi akční, protože obhlíží jejich balíčky se sušenkami.

Různé sporty mají různé nástupy, různá stanoviště, takže atleti a plavci jsou na dosah 15 min. chůze, ostatní se dopravují autobusem. Mají tudíž i různé zážitky, které si budou ředitelé sportů sami doplňovat (dle možností časových i psychického rozpoložení).

My – atleti – jsme měli soutěže až odpoledne, takže prvním bodem plánu bylo pořádně se vyspat a pak prorotovat stanoviště Zdravého atleta. Při vědomí si zdravého životního stylu zde dodržujeme tzv. dietu cholesterovou, nic jiného na výběr není: smažená vejce, sladké placky, kanadský javorový sirup zatím vynecháváme, ale časem možná dojde i na něj. Chleby je pojem neznámý, je nahrazen čímsi sladkým houbovitým, hodně sladkých džusů. Dnes přidané i musli a mléko. Na druhé straně množství banánů, pomerančů krásných jablek.

Znalost akcí Zdravého atleta z předchozích her byla – začít hned po otevření areálu a prvně se vrhnout na vyšetření očí. Vybaveni bílými tričky s logem SO a Healthy Athlete jsme hned po deváté hod. vyrazili k bráně, kde už stála dlouhatánská fronta. Zjistili jsme, že se otevírá až v 11 a ty mraky dresovaných jsou volontéři… ti se právě registrují a proškolí se (já jsem myslela, že školení se dělají dřív, aspoň u nás). Zvolili jsme strategii – vystát si frontu jako v 50. Letech na ledničky, s tím, že při službě pro udržitelnost místa se budeme střídat, já osobně mezitím zajistím konkrétní rozpis našich startů.

Zde se musím vrátit zpět: na předchozí poradě trenérů atletiky bylo sděleno, že jmenovité rozpisy budou na zmiňovaných www. stránkách cca v 6 večer. Po návratu z ceremoniálu (11 hod. p.m. – ať jsme američtí) jsem mučila počítač – NIC. Shovívavě jsem si pomyslela, že vícehodinové časové skluzy jsou běžné a zjistím si to ráno. Za ranního kuropění mačkám klapky „ schedule – divisioning notes“, což je rozvrh s rozpisy startů na jména. Zase nic. Hluboce mi kleslo sebevědomí a pochybovala jsem, zda při tomto deficitu mohu být vůbec vedoucí skupiny. S pokorou jsem se obrátila na mladší počítačově zdatnější kolegyně – zase nic. To už jsem znejistila úplně. Tudíž ten ranní sprint do informačního centra na stadion, kde jsem s omluvou žádala bližší rozpis. Postávalo tam už více trenérů a hlavní informátor už žoviálně rozdával tištěné papíry s tím, že počítačový systém na webu není kompatibilní s registračním systémem pro atletku a tudíž se vracíme k ustálenému zvyku – dávat vše na papíře při večerních poradách trenérů. v boxech ve středisku. Nejen že se mi sebevědomí vrátilo, ale asi zůstanu ve vedení…

Takže znovu k bráně centra Zdravého sportovce – hrozilo nám, že místo ve stínu, ovšem už v areálu, neuhájíme, jelikož jsme přešlápli vstupní čáru (hru na přešlap vysvětlím později). Ovšem podařilo se zajistit první registrační místa a vzít útokem stan vyšetření očí. Při 6 sportovcích to není tak jednoduché. Další registrace typu prohlídky – sorry, něco se stalo s počítačem, počkejte (moje představa o zemi neomezených možností dostává další trhlinu). Mezi tím se nám na záda cpou další zájemci o zjištění kvality zraku. Vypadá to, že proces bude zahájen, neboť přišel nějaký expert asijského původu, cosi poklepal, sepjal ručičky, párkrát se uklonil s tím, že je vše v pořádku. Proces zahájen nebude, protože se na 15 min. přerušuje, neboť v bráně se musí přestřihnout páska – zahájení programu. No a pak už opravdu jsme postupovali z jednoho stanoviště na druhé, faktem bylo opravdu komplexní vyšetření, vše přístrojově vybaveno, vše zaznamenáno a prokonsultováno. U každého sportovce jsme museli popřekládat spoustu záludných otázek i odpovědí jako: vidíš do dálky – dobře či rozmazaně, jak čteš text zblízka, jak často chodíš k očnímu lékaři… Vše jsme zvládli za pouhé 2 hodinky (včetně jednoho hereckého výstupu s nominací na Oskara – z důvodu ochrany senzitivních dat dále zde nekomentujeme). V závěru všichni dostali buď sluneční brýle nebo poukaz na vyzvednutí brýlí dioptrických. V závěru jsem si uvědomila, že naše štafeta bude z poloviny se zrakovými problémy??? Ale my to docvičíme podle hmatu. Přes to, že pro nás trenéry to nahradilo zážitky z některých adrenalinových sportů, vyplatilo se, bylo to zdlouhavé, ale s kvalitními výsledky.

Dívčí skupina už mula pádit na závody, když jsme zjistili, že nikde nebyly balíčkové obědy. Zjistili jsme, že jsou v restauračním provozu, a to nikoliv balíčkové hambáče, ale obědy TEPLÉ !!! Všechny naše tři dámy měly kvalifikační závody na 100m, všechny situaci zvládly, i tentokrát s jedním hereckým výkonem po doběhu do cíle (další nominace na Oskara. Při příštím výkonu ale už asi bude následovat radikálnější výchovné opatření). Musíme dopilovat ještě některé detaily – jako nezacpávat si uši před výstřelem z pistole, orientovat se ve změti čar na startu…).

Závody probíhají přesně dle pravidel, nejsou časové skluzy, pořadatelé jsou národ učenlivý, protože přeorganizovali i včerejší check-in (registrace sportovců do registrační zóny před odvedením na start). Tam byl totiž tak malý prostor hned u schodiště, že si sportovci vzájemně podráželi nohy, dnes to fungovalo. Mají problém, kde vyřešit přezouvání do treter, aby nešmajdali 20 metrů po betóně (není to ani safety či security a ničí si hřeby), ale to se vše probíralo na poradě trenérů. Včetně toho, jak vyřešit situaci, kdy sportovci ze vzdálenějších center dojíždějící autobusem, se nedostavili včas ke startu, neboť jejich řidič zabloudil, Tudíž nemají změřené kvalifikační výsledky pro zařazení do finálových skupin.

Další velký úspěch byl zaznamenán, když jsem znovu urgovala akreditační karty pro Evu K. a Dášu D. V centru už mně vítali jako štamgasta a skandovali jména našich dvou účastnic, nabídli mi colu a předali karty i s krásnou stužkou na krk (trvalo to pouze 5 a půl dne, což je asi muška v zemi neomezených možností). Na naší ubytovně pak došlo i ke slavnostnímu předání, což máme zachyceno ve fotodokumentaci.

A další úspěch volontérka Iva a naše dámy-trenérky zajistily praní všeho propoceného do dnešního dne. Velkokapacitní pračky, velkokapacitní sušička na patro – no hleděli jsme na to jako na seriál Růžovka. Takže naše společnost bude opět voňavá. I toto je náležitě zdokumentováno, ovšem před dobrý přístup k mailu propasírovat fotky přece jen chvíli trvá a bude možné to udělat, až bude více času.

PLAVÁNÍ, Den první – pátek 24.7.

(zpráva Jany Boubínové)

Jen co jsme v potu tváře dotahali svá zavazadla do určeného místa ubytování, vyběhla jsem zase ven, abych stihla Head coaches´meeting, který začínal už v 19 hod. Bazén je od našeho dočasného bydlení vzdálen jen asi 10 min. pěší chůze, takže jsem doběhla včas.

Informace byly jasné: plave se v otevřeném universitním bazénu, nemáme k dispozici šatny („nebydlíte přece daleko, přijdete už převlečeni“), musíte naprosto přesně dodržovat časový rozvrh rozplaveb a závodníka odevzdat k prezentaci vždy nejméně dvacet minut před startem (ale „časový rozvrh nemáme, nestačili jsme ho vytisknout“), rozlosování nedostanete, nejde nám kopírka, rozplavání je zítra ráno od 6.30 hod…. Na žádost holandské trenérky, zda by nám nemohli ukázat, kam máme v rozlehlém a nepřehledném areálu vlastně ty závodníky přivádět, jí technický ředitel odpověděl „no přece támhle“ a rozmáchlým gestem ukázal někam do druhého patra. Tím míting skončil, neviděli jsme nic a bylo devět hodin večer. Já běžela zpátky domů, jídelna už ale byla zavřená – asi budu bez večeře a ráno i bez snídaně, když na bazéně musíme být tak brzo…

Den druhý – sobota 25.7.:

Naštěstí snídani vydávali už od šesti (k míchaným vajíčkům jsme si mohli jako přílohu vybrat buď bramborové krokety, nebo lívance s javorovým sirupem!), takže jsme se stačili včas rozplavat, převlékli jsme se a šli si sednout na určenou tribunu. Jenže nebylo kam! Dobře, trochu zmáčkneme roztaženou výpravu Panamy a sedneme si aspoň na kousek… Hned po prvních dvou závodech začal program nabírat zpoždění, špatně fungovala časomíra i výsledková tabule, podle které například jeden a ten samý korejský závodník plaval hned v pěti rozplavbách za sebou… Naštěstí jsou na programu jen kvalifikace. Všichni závodníci se převlékají na záchodech…

Naši plavali dnes hned tři. Eva i Michal 50m prsa, Petr 25m znak. Všichni zaplavali svůj standart, takže na oběd odcházíme sice s hodinovým zpožděním proti vyvěšenému rozpisu, ale celkem spokojeni.

Odpoledne nás dnes místo plavání čeká otevírací ceremoniál, už se těšíme!

Den třetí – neděle 26.7.:

Ráno utíkám na Head coaches´meeting, který je od osmi, zatímco paní Pospíšilová se závodníky může přijít později. Na mítingu se dozvídáme, že časomíru už opravili, doufám tedy, že vše půjde lépe, než včera… Haha, to jsem tedy byla optimistka!!! Ale aspoň už dostáváme vytištěný časový rozvrh dnešních závodů.

Po příchodu na bazén zjišťujeme, že bude ještě větší problém s místem. Celá jedna třetina tribuny, na kterou jsme se už včera nemohli vejít, je nyní uzavřena pro tisk a VIP. Sportovce se nám podaří nakonec posadit skoro na záda Egypťanů, já celé dopoledne prostojím na schodech.

Dopoledne má kvalifikaci jen Eva, plave svou oblíbenou disciplínu 100m volný způsob. Při rozplavání si vyzkouší i obrátky, všechno funguje. K prezentaci ji přivádím včas, plave jen o pět minut později, než je napsáno v rozpise… Ovšem na startu Eva zpanikařila a první start „ulila“. Naštěstí je v kvalifikaci možnost druhého startu, takže Eva přece jen odstartuje. Asi pod vlivem nervózního startu neudělala ani jednu kotoulovou obrátku a na výsledném čase je to znát – je o dvě vteřiny horší, než ten přihlášený.

V polední přestávce jsme měli možnost vidět clinic s Michaelem Phelpsem. Představil svou nadaci, která podporuje kromě jiných i mentálně postižené plavce z několika vybraných zemí celého světa (bohužel z ČR ne), s několika z nich si dokonce zazávodil ve štafetě.

Potom začal odpolední program – konečně první finále!!! Stejně jako včera v kvalifikaci, plavou své první závody o medaile postupně Eva, Michal i Petr. Eva zase skočí do vody předčasně, tentokrát to ale bylo finále, takže přichází o možnost bojovat o umístění a po doplavání dostane jen účastnickou stužku. Stejně dopadá i Michal, ten je ovšem pro změnu diskvalifikován za nesoučasný dohmat. To se ovšem dalo čekat – Míša totiž prsa fakt neumí, nic jiného jsem tedy stejně nečekala… Takže nakonec je dnes nejúspěšnější Petr, který zlepšil svůj čas z kvalifikace a doplaval na pátém místě.

Zítra nás čekají za celý den jen dva starty, volna asi využijeme k návštěvě Zdravého atleta J.

BOWLING

(zpráva Dáši Dědkové)

Dnes (neděle 26.7.) začaly soutěže i pro naše sportovce. Naše sportoviště je v centru Downtown, kolem nás jsou samé mrakodrapy a hned vedle Staple Centre, kde hrají NBL Lakers. Od 9h na dráze č.10 Daniela i Martin zahráli 3 hry během 2 hodin. Předvedli všechno, co umí. Strike i vymetání járků. Nicméně odvedli velmi solidní výkon. Martin nahrál za 3 hry 246 bodů, Danka 249 bodů. Zítra nás čeká volný den, protože se dohrávají rozřazovací soutěže a týmové soutěže. Využijeme to k návštěvě programu Zdravý atlet a fandění našim kamarádům.

STOLNÍ TENIS

(zpráva Oto Valy)

Stolní tenis nezahálí. Neděle. Stolní tenisté rozehráli svou soutěž v Convention Centre nedaleko obchodní čtvrti Downtown. Jako první ukázala své dovednosti Eva Klimková a Ota Opletal. Zítra, v pondělí 27.7., čeká prověření formy Marcelu Čermákovou a Kamila Kmeťa. Zatím jde o rozřazovací zápasy, které určí výkonnostní skupiny a pak to začne „naostro“! Je připraveno 22 stolů. Držte tenistům palce!

BOCCE

(zpráva Julie Wittmannové) )

Bocce fakta: hraje se v the Los Angeles Convention Centre, soutěží 279 sportovců z 96 zemí.

Hráčky: Michaela Bláhová, Veronika Lišková

Trenérky: Julie Wittmannová, Adriana Novotná

25.6. 2015

Sobota

Sobotní, pro některé sporty a sportovce už sportovní den, byl pro nás „bocce dámy“ ještě den odpočinkový. V bocce už sice tímto dnem začalo rozřazování hráčů do skupin dle výkonnosti, tzv. „divisioning“, ale my jsme ještě na řadu nepřišly. Tak jsme se vydaly na průzkum po olympijské vesničce, trochu si zasoutěžily a posbíraly různé nabízené upomínkové suvenýry od sponzorů jako Coca-Cola brýle, různé lahve na pití, odznáčky apod. Odpoledne jsme strávily jako všichni ostatní přípravou na slavnostní zahájení her. Večer to vypuklo …!! (více o zahájení se dozvíte na blogu Hany Válkové a Facebooku!).

Slavnostní nástup české reprezentace můžete shlédnout např. na https://youtu.be/5jZHZ5YdE2s

26. 7. 2015

Tak už nám to začalo! Brzké vstávání, cca. před 6 hod ranní, výběr sportovního dresu (dnes padnul los na zelená trička) a přesun na sportoviště. Zde s malým zpožděním začíná naše rozřazovací procedura. Jsem na jednom kurtu s hráči Kypru. Děvčatům se daří, asi budeme během dalších dní hrát „vysokou hru“ a budeme zařazeni mezi ty výkonnější hráče …. ALE … to budeme přesně vědět zase až zítra, po rozřazení všech 279 hráčů.

Po ukončení rozřazení jsme se vydaly zpět do místa našeho ubytování a pustily jsme se do získávání „skalpů“ v podobě odznáčků za absolvování lékařských „prohlídek“ v rámci programu Healthy Athletes (Zdraví sportovci). Prošly jsme kontrolou zubů, nohou, uší a zdravého životního stylu …. za naši snahu byla děvčata odměněna – skalpy byly směněny s místními americkými domorodci za krásné reflexní sportovní botky!!! Třešničkou na dortu byla teplá večeře a možnost použití místní pračky … abychom všem ostatním i sobě v příštích dnech pěkně voněly!