Individuální sporty mají další medaile

V areálu USC a hale Convention Centre přibyly naší reprezentaci další cenné kovy a ocenění!

ATLETIKA 29.7.2015
Jan Nunhardt – 8,91 – 2. místo – koule 4Kg
Petr Čvančara – 7,58 – 3. místo – koule 4Kg

BOCCE 29. 7. 2015
Veronika Lišková – 2. místo v jednotlivcích

PLAVÁNÍ 29.7.2015
Petr Dvořáček – 3.místo

STOLNÍ TENIS 29.7.2015
Ota Opletal – 3. místo v jednotlivcích

Podrobnější informace o dění v jednotlivých sportech, si můžete přečíst
níže…

POSTUPNĚ VŠECHNY SPORTY V USC
ATLETIKA
(zpráva Hany Válkové)
Zahájení každého dne smaženými vajíčky a smaženými bramborovými kroketami už je natolik nudné, že už je nebudeme dále popisovat. Jelikož se však řídíme heslem – voják se stará, voják má – „nasyslujeme“ si do ledničky trojúhelníkové tousty, které se vydávají jen u oběda a snídaně si inovujeme.
Dnešním dnem v atletice začaly finálové soutěže a my jsme měli dopoledne hned 2 želízka v ohni, a to ve vrhu koulí: Petr v divizi 10 (celkem 7 závodníků), Honza v divizi 11 (celkem 6 závodníků). Ty tam jsou doby, kdy finálové skupiny mívaly i po 3 účastnících. Celkem bylo 18 finálových divizí). Oba postupovali v pořadí čtvrtým nejlepším výkonem. Když jsem zaváděla Petra na „check-in“, kde už pak jsou zcela v rukou neznámých volontérů a do startu jim zbývá asi 25 min, v duchu jsem ho litovala: když ho posadili na místo jeho startovního pořadí 3, seděl zmáčknutý mezi dvěma hromotluky, kteří ze svých židlí přetékali a měla jsem o něj starost, aby ho nezadusili. Ale Petr se nelekl, byl naprosto soustředěný, všechny pokusy platné a nakonec z toho byl bronz !!! Výkonem zůstal pouze za oběma obry Drásaly (najděte si na Googlu, kdo to byl). My byli štěstím bez sebe. Podobně Honza. Dle výsledkové tabule to také vypadalo na bronz. Hned jsme běželi do zóny vyhlašování výsledků, abychom urvali vhodná místa pro fotografování našich medailistů. I když vyhlašování zde (opět oproti jiným sportům) funguje, dodržuje se pořadí ukončených disciplín a tudíž má i důstojný rámec, přece jen se vleče, jelikož např. s vyhlašováním naší dnešní koule zde bylo paralelní vyhlašování dalších 28 divizí v běhu na 400 m. Přece jen ale prodleva s vyhlášením Honzy byla podezřele dlouhá, začali jsme v tom tušit nějakou čertovinu. Letím k výsledkové tabuli a tu máš čerte kropáč! Opravdu: zlepšení závodníka před ním z kvalifikačních cca 9,50 m na výkon kolem 13 metrů není v souladu s pravidlem maximálního úsilí v kvalifikaci a finále. Honza tedy stříbrný!!! Velké gratulace oběma.

Na odpoledne jsme plánovali odjezd k pobřeží oceánu na Long Beach. Jelikož se vyhlašování trochu protáhlo a opět autobus z našeho centra USC měl tradiční prodlevu, tudíž opět zahlodala skepse, abychom se tam vůbec dostali. My už totiž žádný volný prostor pro delší akci až do konce her nemáme. Přece ale naše čekání byla jen hodinka pouhá a cca o půl čtvrté už jsme byli na vytouženém místě. V tomto středisku se soutěží v beach volejbalu a v cyklistice. Měli jsme snahu zjistit časy odjezdu autobusů zpět a dověděli jsme se – kromě Hi a Hello – že žádný jízdní řád neexistuje, ale hned jak přijdou další lidi, tak se odjíždí. A to až do ukončení programu v 8 večer. To nás náležitě uklidnilo. Když jsme vystoupili z autobusu, vidíme ve stínu palem na trávníku polehávat nějaké zvadlé postavy nám někoho připomínající. Ano, je to naše cyklistická skupina – čekající na vyhlašování (Jarka obsadila třetí místo). Hned nám spontánně vysypali – konečně v češtině – všechny organizační problémy, čemuž jsme věřili, protože čekat na vyhlašování vítězů v SO na parkovišti je skutečně poněkud nestandardní.

A hned jsme brali věhlasnou pláž ztečí. Opravdu – velkolepý zážitek. Převlékání do plavek pod lajntuchem jsme zvládli bravurně. Zopakovali si bezpečnostní opatření v principu jeden na jednoho a už jsme byli ve vlnách. Zážitek pro ty, co nikdy nebyli u moře, jistě nepopsatelný. Filip, který (a máme k tomu upozornění), který je ještě neplavec a komunikuje hlavně rukama, tady komunikovat rukama nemohl, protože je měl ve vodě. Tak se hrdinně rozpovídal: nejsem srab, voda je slaná, nebudu ji pít, jé – to je dobrý, a rochnil se tam společně se všemi. To bylo smíchu a pohody, což umocnilo ještě medailové zážitky. Samozřejmě, že jsme si zde také trochu potrénovali běháním ve vodě a v písku a zopakovali i „beach – štafetu“. Prostě musíme si naši strategii stále upevňovat.
Procházka po nábřeží, cesta zpět malebnými zákoutími mezi domečky, palmami. Pak večeře. Snaha navštívit večerní program pro sportovce vyšuměla – vše končí velice brzo, ale my stejně znaveni a spokojeni jsme dali přednost spánku.

Večer jsme měli poradu trenérů, protože dáváme už dohromady konkrétní výsledky, informujeme se i o doplňujících programech, ať sportovci mají co nejlepší zážitky, ale také i přípravu odjezdů. Mimo oficiální body programu proběhla i fotografická soutěž o nejhezčího a největšího švába. Zvítězil jednoznačně macek z pokoje Julky a Adriany.
Dobrou noc.

29.9. atletika – koule 4 kg:
Petr Čvančara – 7,58 – 3. místo
Jan Nunhardt – 8,91 – 2. místo

PLAVÁNÍ
(zpráva Jany Boubínové)
Ráno jsem v jídelně objevila trochu skrytou ovesnou kaši, kterou jsem si polila všudypřítomným javorovým sirupem. Sladké k snídani sice moc nemusím, ale po několika dnech párků a míchaných vajíček s lívanci to byla fakt vítaná změna. A zase klusem na mítink, který nám je takřka k ničemu, ale dneska jsme byli všichni za účast odměněni – každý trenér dostal jedny plavecké brýle…není mi docela jasné, jak je mám rozdělit mezi čtyři závodníky, a což potom větší týmy, kde je závodníků třeba dvacet? Pro nás, trenéry, brýle jistě míněny nebyly, protože někteří z trenérů zjevně nejen nerozumí plaveckým pravidlům, ale s největší pravděpodobností vůbec neumí plavat…
Dopoledne měl Míša kvalifikaci na 50m volný způsob. Nevím, jestli se na jeho výkonu podepsal pocit zodpovědnosti, nebo to, že se rozhodl celou trať uplavat opravdu kraulem, ale jeho čas byl o dost horší, než čas z přihlášky. Teď trochu trnu hrůzou, co předvede ve finále, protože v případě, že by zaplaval svoje maximum, hrozila by mu až diskvalifikace za překročení časového limitu, který je stanoven podle času dosaženého v kvalifikaci, plus maximálně patnáct procent.
A odpoledne čekalo finále Petra. Už od oběda s ním nebylo k vydržení, celý polední klid s ním musela Eva hrát karty, aby přišel na jiné myšlenky. Po příchodu na bazén se rozplavával tak svědomitě, že jsem se chvíli obávala, že probourá hlavou obrátkovou stěnu, ale nakonec bazén i Petr přežili a šlo se na start. Péťa věděl, že je ve velmi těžké sedmičlenné skupině, ve které má šestý čas s poměrně velkým odstupem od medailí, takže pokud chce uspět, musí v něm „bouchnout saze“. A dokázal to!!! Bronzová medaile je nečekanou, ale zcela zaslouženou odměnou za další osobáček. Po tomto úspěchu byli všichni tak dobře naladěni, že jsme ještě před večeří zvládli i první dvě stanoviště Zdravého atleta, zbytek hodláme absolvovat v dalších dnech. Výsledky všech lékařských vyšetření si sportovci přivezou domů v písemné podobě.

BOWLING
(zpráva Dáši Dědkové)
Dnešní den jsme žádné soutěže neměli a jeli jsme do Convention Centre, kde bylo dopoledne vyhlašování odehraných soutěží našeho sportu. Bylo to trochu napínavé, protože jsme v hale, která je na délku asi 400m dlouhá a rozdělená různými závěsy a zástěnami, vyhlašovací místo museli najít! Nechali jsme si poradit a šli kolem stolního tenisu, zabočili kolem dráhy s bruslaři na kolečkových bruslích, pak minuli hřiště s házenou, pak jejich tréninkové hřiště a za posledním závěsem to bylo. Místo je to pěkné, jen tam občas vletěl míč od házenkářů…. Samozřejmě, že se čekalo. Některé týmy nevyužily nápovědu a šly na opačnou stranu haly a skončily u vzpěračů….
Nicméně jsme se dočkali a fešný velitel policejního okrsku pověsil Daně i Martinovi na krk krásné zelené stužky za 6. místo, zatleskala jim plná tribuna diváků a pak jsme se fotili. Přijeli Martina a Vilda Středovi a Vlastík Harapes, takže Daně i Martinovi poblahopřáli osobně. Společně jsme ještě fandili stolním tenistům, dali jsme si oběd a rychle zpátky na Zdravého atleta. Tady jsme byli úspěšní a máme jak tenisky, tak nové brýle. Odpoledne jsme zakončili v olympijské vesničce na vystoupení moderních gymnastek. Zítra nám držte palce hned od rána, Dana bude bojovat o medaili v jednotlivcích.

STOLNÍ TENIS
(zpráva Oto Valy)
Dnešní den konečně došlo na to, abychom mohli ukázat, co v nás je. Ota Opletal měl za soupeře čtyři sportovce, kteří byli na stejné sportovní úrovni. Již od prvního míčku bylo vidět, že není ve své obvyklé formě, což se projevilo i na výsledcích. Prvním dvěma soupeřům z Litvy a Velké Británie věnoval vítězství. Zbylá dvě utkání ve skupině se soupeři z Německa a Polska již dotáhl k vítěznému konci. Možná se na výsledku podepsalo i to, že se na něj přišli podívat Martina Středová s Vlastou Harapesem, kteří Otovi zároveň poblahopřáli k jeho dnešním 32. narozeninám. Dárek si nadělil sám třetím místem. Hurá! První medaile pro stolní tenis.
Další nasazenou hráčkou byla Eva Klimková, která se nemohla dočkat, aby ukázala, co natrénovala před turnajem. Ne vše se ale podařilo. Úspěšná byla ve svém prvním zápase, kdy těsně porazila soupeřku z Belgie skorem 3:2. Další své dva zápasy proti hráčkám z Polska a Makedonie bohužel prohrála, i když byla po většinu utkání ve vedení. Dala do toho vše. Na oficiální výsledky si budeme muset počkat až do zítřejšího dopoledne, kdy proběhne slavnostní vyhlášení.

BOCCE
(zpráva Julie Wittmannové)
Už je to tady!!!! Dnes obě děvčata začala hrát ve svých skupinách první zápasy! První do bojů zasáhla v 11.40 hod místního času Veronika Lišková, rozřazená do skupiny F10 (F jako females/ženy). V její skupině jsou tři hráčky – mimo Veroniky ještě Masoumeh Madani (Irán) a Karina Rossibel Gomez (Salvador). Své zápasy dívky hrály na šťastném kurtu č. 13 (nešťastně to byl kurt, který byl poněkud „nakřivo“ a oběma děvčatům často sklouzávaly míče „lehce“ na jednu stranu).
Bocce se zde hraje systémem „double elimination“, tzn., hráč hraje tak dlouho s někým zápasy, dokud dvakrát neprohraje. Po dvou prohrách vypadává a už nemůže hrát o zlato …. A někdo prostě vydrží, vyhraje pokaždé nebo prohraje jen jednou a tak se prosune závodním pavoukem až ke zlatu.
Nejprve hrála Masoumeh s Karinou, Masoumeh vyhrála a první zápas hrála Verča právě s Iráčankou (zakrytou typicky šátkem) a porazila ji 7:5. Masoumeh pak znovu hrála s Karinou, opět vyhrála a znovu se v hracím pavouku dostala ke hře s Veronikou. V druhém zápase Veronika s Masoumeh prohrála, ale než vypadnete ze hry úplně, musíte prohrát 2x, čekal obě děvčata ještě třetí společný zápas. Tentokrát se Verče opravdu nedařilo a koule si v několika sadách dělaly, co chtěly … a nechtělo se jim moc k bílé pallině, byla z toho prohra 11:2. Ale celkově Verča uhájila druhé místo a máme STŘÍBRO!!! Pravda, rozhodčí si při zapisování výsledků poslední hry spletli hráčky a vítězství a k tomu zlatou medaili přisoudili Verunce, ale my jsme si čestně obhájili naši prohru a v duchu fair play jsme vyžadovaly opravu výsledků a naši poctivě vybojovanou stříbrnou medaili!
Míša Bláhová, rozřazená, jak jsme předpokládaly, do nejlepší skupiny – F25 se dostala k první hře až v 16 hod! Ale její zápas stál za to, a kdo si počkal, nelitoval! Než začnu vychvalovat, asi chcete vědět soupeřky: Mary Davis (Virginia) a Alicia Khan (Trinidad a Tobago). Nejprve hrála Mary Davis s Alicií Khan, ta vyhrála 15:1 a nastoupila s naší Míšou. Obě hráčky hrály výborně, bylo se na co koukat a mohly jsme obdivovat hráčské mistrovství …. Vyrovnaný zápas, přerušovaný častým měřením milimetrových rozdílů ve vzdálenosti nahraných koulí obou hráček od palliny, skončil vítězně pro naši Míšu – 7:5! Další zápasy skupiny budou hrány zítra – nejprve se opět utkají Mary a Alicia a vítězka jejich vzájemného zápasu pak bude hrát s Míšou! Už se těšíme!
BOCCE 29. 7. 2015: Veronika Lišková, 2- místo v jednotlivcích

Příspěvek byl publikován v rubrice Blok Hany Válkové, LA 2015. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.