Plavání a atletika mají další zlato!

D. Horníčková a I. Nunhardtová - zlato a stříbro v minioštěpuDSC_0361 (2)Pavla Pospíšilovástříbro pro unifiedIndividuálním sportům v USC se v pátek 31.7. dařilo. Atletika přispěla k zisku umístění zlatem a stříbrem v minioštěpu, bronzem z dálky žen, plavání zlatem Pavly Pospíšilové ve finále 25m volný způsob, stolní tenis ve čtyřhrách 2x stříbrem a Martin Autengruber v bowlingu pěkným 4. místem…

POSTUPNĚ VŠECHNY SPORTY V USC 31.8.

ATLETIKA

(zpráva Hany Válkové)

Pátek ráno, 31.8. Sedím u počítače a dodělávám zprávy předchozího dne. Do otevřeného okna se z kuchyně vkrádá vůně smažených vajec a bramborových kroket. Placky cítit nejsou, jelikož bez polití javorovým sirupem jsou bez chuti a zápachu. Rozpis disciplín je zajištěn, naše disciplíny jsou roztahané na celý den, čekání na vyhlašování sice odsejpají, ale přesto při počtech závodníků a finálových divizí jsou čekací doby dlouhé (hodinu až dvě). Jelikož pozornost a dynamika našich sportovců musí být stále iniciována, dělíme se na několik skupin s odpovědností trenérek: Jana – s muži, prohlídky terénu a zajímavostí či nákupů (dnes vůbec nesoutěží, až pozdě odpoledne Filip), Marcela – dokončení fotodokumentace a webového zpravodajství a já s dívkami jistím závody. Začíná Maruška ve skoku do dálky. Tato disciplína je ošidná kvůli problémům s naměřením rozběhu, uhlídáním přešlapů. Maruška bojuje statečně, odraz jí vychází před břevnem, má všechny pokusy platné. Ale je vidět, že to táhne silou vůle, protože únava zde je už patrná. Oproti kvalifikaci se zlepšila o 5 cm a získala svůj další bronz!!! Gratulujeme! I kluci spěchali zpět na stadion, aby ji podpořili.

Přes poledne jsme zalehli, a všichni v mžiku spali jak blaničtí rytíři. A to nás čekají další tři finálové disciplíny. Organismus bylo zapotřebí osvěžit, napumpovat energii, takže jsme si zaklusali na masáže před startem. První finálové želízko v ohni byl Filip v běhu na 100 m. Hlavní úkol – udržet si svoji dráhu č. 4 si vzal k srdci a bylo vidět, že je maximálně namotivovaný. Vrýval si tento stěžejní úkol do paměti gestikulací a poplácáním označení číslem 4 na dresu, na bokovce (kvůli cílové kameře), zkontroloval si i označení na dráze, pohovořil s rozhodčími s podtržením směru čísla 4 a po výstřelu startéra vyrazil s urputným výrazem přímo do dráhy č. 5. Bodyčekoval soupeře, který mu tam zavazel a do cíle doběhl třetí. Bylo mi jasné, že tady nebude nic jiného než DQ. Samozřejmě že ano: ale účastnická stužka za statečnost je opravdu krásná a užil si i pocit dekorování na stupních vítězů před masou diváků.

Další nervy drásající disciplínou je mini-oštěp, který v ČHSO se teprve probojovává. Jak jsme sdělili u kvalifikací, máme možnost trénovat jen s imitacemi a nikoliv regulérním náčiním. Nervozita na Ivaně a Denise byla patrná, neboť si byly vědomy tří základních úkolů: nepřešlápnout, trefit se do výseče, oštěp musí padnout špičkou na zem. Tato nová disciplína dělá potíže zřejmě i jiným závodnicím, a tak při DQ pro nedodržení pravidla maximálního úsilí (rozdíl mezi kvalifikací a finále 20 % u některých závodnic z nejmenovaných sportovně vyspělých zemí) byl nakonec výsledek následující: Denisa Horníčková – první místo, Ivana Nunhardtová 2. místo. Obě se oproti kvalifikaci zlepšily a jejich umístění je zasloužené. Premiérová účast v této disciplíně byla úspěšná a dívky české oštěpařské škole a Barboře Špotákové ostudu neudělaly!

Radost z ocenění na stupních vítězů nezkazilo ani téměř dvouhodinové čekání. Ovšem – proces jde dál: porada vedoucích k závěrečnému ceremoniálu a k odjezdům byla naprosto nutná (už vzhledem k minulým zkušenostem s dopravou: líbí se nám tu, ale fakt všichni chceme odjet domů). Ostatní se museli postarat o sportovce, další vyprání propocených a prosolených trik. Závodíme, zda u pračky a sušičky budou dřív černoušci nebo my: my vítězíme u pračky, oni na dráze.

Následovala blesková porada trenérů všech sportů právě k závěru našeho pobytu. Kromě faktů spojených se závěrem jsme probrali i výsledky našich sportovců, předali si zkušenosti i s kulturními diferencemi mezi Amerikou a námi. Jedním z hlavních bodů zde bylo porovnávání měr tekutin mezi různými národy: galony, půlgalony, stakany, litry apod.

 PLAVÁNÍ

(zpráva Jany Boubínové)

Dnes nás čeká poslední závod, Pavlíny finále na 25m volný způsob, které se sice plave až odpoledne, ale protože pořadatelé navzdory svému každodennímu ujišťování zatím ještě ani jednou nedokázali dát na web odpolední finálový program, musím stejně ráno pádit na mítink pro rozlosování. Pak jsme využili volného dopoledne k dokončení prohlídek v rámci „Zdravého atleta“, za což byli všichni odměněni párem krásných sportovních bot.

Po obědě (ilustrativní fotografie typické snídaně, oběda i večeře budou jistě časem vloženy do fotogalerie) jsme v plném počtu vyrazili na bazén podpořit Páju v jejím boji. Vždyť je to naše poslední šance na rozmnožení naší zatím ne moc početné medailové sbírky! Pavlína má štěstí na rozlosování, do pětičlenné rozplavby je nasazena s třetím časem, mohlo by se to podařit…

Nejdřív se všichni rozplavávají společně, potom odvádím Pavlu na start a zbytek týmu má na starosti Petr ve funkci zástupce trenéra. Když se vracím zpátky k bazénu, najdu tam Michala a Evu, kteří jedou jak motorové myši, a okolo bazénu pobíhá můj zástupce a pokřikuje: „To si na tý obrátce dáváte kafe, nebo co? To musí být rychlejší, jeďte, jeďte!!!!“ Vidím, že se ještě mám co učit.

Pak přichází závodnice na startovní plošinu „heat n. 10“. Najednou koukám, volontérka vede ke startovním blokům jen tři závodnice. Pavlu a ještě jednu její kolegyni, které se vehementně (a zcela právem) domáhají startu, drží druhá volontérka a nechce je tam pustit. Ještě, že mám tak vycvičené hlasivky. Můj řev slyšela naštěstí Pavla i v tom strašném randálu, který na bazéně panuje (mimochodem i po předstartovních povelech, tedy v okamžiku, kdy by tam mělo být hrobové ticho), prostě se volontérce vytrhla a nacpala se k bloku, poté pořadatelky teprve zjišťují, že tam vlastně patří ještě i ta pátá plavkyně… No nic, nakonec je odstartováno – a nám lezou oči z důlků!!! Pavla vyrazila dopředu takřka bezchybným „pólistickým“ kraulem, hlavu do vody přece jen nestrčí, a naprosto suverénně svůj závod vyhrála. Její zlepšení je ovšem tak veliké, že raději rychle vytahuji kalkulačku na telefonu a přepočítávám, jestli nepřekročila povolených 15%. Naštěstí je v limitu, takže máme zlatou medaili!!!!!!!!

Tady je tedy konečná bilance čtyřčlenné plavecké výpravy:

1 x první místo                  Pavla Pospíšilová             25m volný zp.

2 x třetí místo                   Eva Procházková             100m volný zp.

Petr Dvořáček                  50m znak

1 x čtvrté místo                 Pavla Pospíšilová             50m volný zp.

2 x páté místo                   Petr Dvořáček                  25m znak

Michal Bartůněk              50m volný způsob

2 x diskvalifikace              Eva Procházková (předčasný start)

Michal Bartůněk (nesoučasný dohmat při obrátce na 50m prsa)

Celkové hodnocení celých závodů: pořadatelé hrubě podcenili množství závodníků i jejich specifika, špatně zvládali i množství diváků. Některé věci se učili za pochodu, ale přílišné – a mnohdy zcela neúčelné – lpění na předem stanovených pravidlech a neschopnost improvizace byly největšími negativy. Pozitivní byla velká snaha a věčný úsměv J.

 BOWLING

(zpráva Dáši Dědkové)

Dnešní den byl takový roztahaný. Nejdůležitější část – Martinova soutěž byla až odpoledne, proto jsme vstávali později, rozvážně snídali „ toustový chleba“ se sýrem a v 9,30 dorazili do Convention Centra. Chtěli jsme fandit našim holkám v bocce. Nenašli jsme je. Rozpis jim operativně změnili a holky hrály až odpoledne. Tak jsme se přesunuli ke stolním tenistům. Ti taky posedávali a čekali, až na ně dojde řada. A když konečně začali hrát, museli jsme odejít, abychom byli včas v Lucky Strike. Najedli jsme se a pak už se šel Martin zaregistrovat. Vyprovodily jsme ho s Danuškou pohlazením, objetím a přáním hodně úspěchů. Asi to bylo málo. Martinovi se totiž moc nedařilo. Snažil se, moc se snažil, ale koule (bowlingové) ho neposlouchaly, i když si vybral adekvátní váhu. Hned od začátku se vyloupl jasný favorit – Edgar z Venezuely, který nakonec opravdu vyhrál. O další místa se vedl celkem vyrovnaný boj. Ve druhé hře se na druhé místo posunul Didier z Belgie a Martin byl spolu s Wolfgangem z Rakouska na 3. místě. Giovanni z Itálie už měl velkou ztrátu z 1. hry a do třetí, závěrečné hry nastupoval s velkým odstupem. Jenže na Martina asi padla únava a v poslední hře hrál nejistě, s nulami a připsal si velmi málo bodů. Tím se vzdálil od medaile a získal tak čtvrté místo. I tak je to pěkný výsledek, ke kterému mu všichni blahopřáli.

Předávání medailí a stužek proběhne v sobotu 1. 8. dopoledne v Convention Centre.

Závěrečné shrnutí výsledků:

Historicky první účast českých hráčů bowlingu na Letních světových hrách speciálních olympiád byla úspěšná.

Daniela Fantlová – 2. místo a Martin Autengruber – 4. Místo v soutěži jednotlivců, oba 6. místo v soutěži dvojic

 STOLNÍ TENIS

(zpráva Oto Valy)

Konečně jsme se dočkali ohodnocení našich výkonů ve dvouhře. Hurá!!!! Ota Opletal dokázal ve velmi vyrovnané skupině získat nádherné 3. místo a Eva Klimková svým výkonem dosáhla na 4.místo. Oba naši stolní tenisté se sice pomalu rozehrávali, ale konec je zastihl v dobré formě. Doufejme, že jim forma vydrží i na další klání u stolů. Slavnostní vyhlášení bylo na sportovišti a sledovali je i členové naší výpravy z ostatních sportů.

Odpoledne jsme dokončili všechny potřebné prohlídky na Zdravém atletu, což nás opravňovalo vyzvednout nádhernou odměnu ve formě krásných sportovních bot. A že to nebylo zadarmo, by mohla říct jak Eva, tak Marcela. Setkali jsme se s cyklisty, kteří také plnili podmínky Zdravého atleta a protože s sebou neměli žádnou stravu, tak Marcela zajistila vše potřebné, aby zahnali hlad a žízeň.

Dnešní den (pátek 31.8.) proběhl ve znamení her Unified. Jako první do boje o medaile zasáhly ženy, které byly zařazeny do skupiny s Rakouskem a Německem. Překvapením pro nás bylo, že jsme se stejnými soupeři hrály dvakrát. S hráčkami z Německa naše dámy prohrály oba zápasy, jedno vítězství jsme získali nad hráčkami z Rakouska, které do druhého kola nenastoupily. Naši muži se potkali ve skupině s hráči z Německa a Srbska. Skupina se stejně jako u žen hrála dvoukolově. Zápasy byly velice vyrovnané a každá chyba po zásluze potrestána. Méně chyb jsme udělali se soupeřem z Německa, a proto jsme oba zápasy dotáhli do vítězného konce. Srbové svým výkonem dokázali eliminovat naše dovednosti a i přes vyrovnaný průběh obou zápasů bohužel zvítězili. Oficiální výsledky budou vyhlášeny zítra – v sobotu, včetně předávání medailí.

BOCCE

(zpráva Julie Wittmannové)

Od dnešního dne musí děvčata spojit své síly, protože začínají soutěže dvojic. Už nebojují samy za sebe a mají na hracím rozpisu napsáno Česká republika.

Již včera večer, poprvé den předem, jsme obdržely rozpis, jak budeme dnešní den hrát, jako kdy, s kým…. Naše první myšlenka byla … „že by to tu začínalo fungovat? Že by se organizátoři zaučili a my budeme usínat a vstávat bez pocitu nejistoty a bez organizačního šumu?“ Ale ouha, v noci přišel od organizátorů email, že večer předané rozpisy nejsou platné a až budou mít hotové nové, tak je pošlou… ráno koukáme, zda nějaká nová zpráva přišla a nic! Takže ráno celý tým vstával velmi brzy, protože jsme měli nastoupit, dle původního plánu, k prvnímu zápasu v 9:50 hod a vždy musíme sportovce odvést 30 min před začátkem hry na seřadiště.

Míša však byla předchozí den velmi unavená a Verča také ráno nebyla ve své kůži a tak jsme rozhodly se operativně přizpůsobit situaci. Na sportoviště vyrazil předvoj v podobě Julky, ta jako „head coach“ vyzvedla nové rozpisy a SUPER, hrajeme až ve 12:20 hod. Je vyslána sms zpráva s radostnou informací druhé trenérech Adrianě a ta odvádí naše milé „bocce girls“ na dopolední siestu na pokoj ….

Soutěžím v kategorii DF04 (doubles females) a našimi soupeřkami jsou samé exotické země či ostrovy: Aruba, Saint Lucia, Sant Vincent/Grenadines a Kostarika. První soupeřky jsou ze Sant Vincent a Grenadines a souboj byl opravdu velmi vyrovnaný… vítězíme 7:6. Pak se honem posílit obědem a zase trochu odpočinout před hrou …. Hrajeme se Saint Lucia a tentokrát jsou soupeřky nad naše síly … nemyslíme si tedy, že by soupeřky byly nějaké lepší hráčky, ale našim děvčatům se opravdu nedaří zahrát žádný pořádný bod, jsou jako bez života … a my trenérky v hledišti „šílíme“! Špatný výkon je po zásluze odměněn prohrou 8:4. TEĎ nezbývá než zítra zabrat, pokud si chceme odvézt nějaký cenný kov.

Cesta na ubytovnu je poněkud smutná, Verča a Míša jsou unavené a potřebují před večeří odpočinek. Snad je večeře trochu rozveselí. Abychom zvedly náladu v mužstvu, promiňte ženstvu, ještě jsme po večeři vyrazily na taneček do olympijské vesnice, snad nás večerní pohyb rozveselí a naladí na zítra! Zítra jde o druhy cenný kov, tak nám držte opět palce a „my vám snad ty medaile přivezeme!“

 

 

 

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Blok Hany Válkové, LA 2015. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.